lektoři

• praxe 20 let
• spoluautorka učebnic pro 1.st. ZŠ Hejného metody
• certifikovaný lektor Hejného metody pro 1. st. ZŠ
• reference

medailon:

S prof. Milanem Hejným jsem se setkala při studiích na PedF UK v Praze. Byl oponentem mé diplomové práce. A byl s tím dílkem spokojený. Usoudil, že jsem přesně ta učitelka, kterou potřebuje. Tak začala naše mnoholetá spolupráce. Nejdříve na různých projektech, na učebnicích, na pilotáži učebnic, s výukou Hejného metody, se šířením metody… Byly to velice hektické, produktivní a krásné roky. Plné emocí při řešení nejrůznějších situací. Např. aby se metoda opravdu dostala do učebnic; aby se ji podařilo odpilotovat; aby se učebnice nepřestaly psát; aby pilotním dětem nechybělo nic ve vzdělání; aby rodiče věděli, že se jejich dětem neděje příkoří; aby učitelé uvěřili; aby se učitelům dařilo; aby měl kdo metodu šířit….

S Evou Bomerovou jsem se poprvé setkala ve SVOČkách (Studentská Vědecká Odborná Činnost). Naše práce byly do této soutěže nominovány. Já tam byla s tou svou diplomkou a Eva v kategorii nediplomové práce. Mezi jednotlivými prezentacemi jsme se obě sešly na dvorku a zapředly řeč. Nějak moc podobně, ne – li stejně, jsme smýšlely o dětech. Ani Evu prof. Hejný nepřehlédl a brzy se stala součástí autorského týmu učebnic. To už má pilotní třída začala sbírat první úspěchy v matematických soutěžích a bylo „zaděláno“. To neuvěřitelné, co se s dětmi začínalo dít, jsme s Evou společně sdílely. Ono to totiž s nikým jiným ani nešlo. Protože úplně na začátku, tam jsem za učitelku byla sama a pak konečně dvě. Rozeběhl se neuvěřitelný příběh, ve kterém jsme záhy byly učitelky tři, pak čtyři…a dnes? Dnes už jsou nás stovky!

• učitelka na ZŠ Dědina, Praha 6 (1. a  M 2. st.)
• praxe 12 let
• spoluautorka učebnic pro 1.st. ZŠ Hejného metody
• certifikovaný lektor Hejného metody pro 1. a 2. st. ZŠ
• www.bomerova.cz
• reference

medailon:

Při studiu na Pedagogické fakultě jsem se ve druhém ročníku zapsala na výběrový seminář z matematiky. Byla to šťastná volba. Seminář vedl profesor Hejný, který nakonec vedl i mou diplomovou práci  a nejen to. Po studiu jsem nastoupila na ZŠ Dědina a díky vstřícnosti našeho pana ředitele jsem zatím patrně jediná, kdo viděl děti matematicky i osobnostně růst od třetí do deváté třídy. Zlomovým rokem byl rok 2009. Učila jsem právě ve třetí třídě, vyšla nová učebnice matematiky pro třetí třídu a byla jsem panem profesorem oslovena, zda se připojím k tvůrcům učebnice pro třídu čtvrtou a pátou. Neváhala jsem. V témže roce jsem byla oslovena nakladatelstvím Fraus, zda bych nezačala lektorovat a Hejného metodu propagovat. Ani zde jsem neváhala a odmítla. Neodvažovala jsem se školit učitele, aniž bych si sama jednotlivými ročníky prošla a hlásat něco, s čím nemám praktické zkušenosti.

Při práci na učebnici jsem byla nejvíce v kontaktu s Jitkou Michnovou, se kterou jsem se předtím pouze letmo setkala na studentské matematické soutěži. Již tehdy jsme si padly do noty, ale první příležitost k bližší spolupráci se vyskytla právě nyní. Zatímco Jitka už měla „proučeno“, já potřebovala své učitelské zkušenosti ještě získávat. Přesto už jsme navázaly bohatou spolupráci. Nejprve učitelskou, postupně i lektorskou. S Jitkou jsme začaly jezdit na čím dál větší množství akcí společně. Moc mi pomohla, hlavně v začátcích. Vzájemně jsme si předávaly zkušenosti, rozebíraly konkrétní problémy učitelů i rodičů, vše s hlavním cílem – dobře učit my samy a  pomoci těm, kteří chtějí "učit jinak" a tím i dětem. Děláme to stále.

• učitelka na 2. stupni ZŠ Ing. M. Plesingera-Božinova, Neratovice
• praxe 13 let
• pilotující učitelka učebnic pro 2.st. ZŠ Hejného metody
• certifikovaná lektorka Hejného metody pro 2. st. ZŠ

medailon:

Moje cesta k Hejného metodě se spustila ve chvíli, kdy Jitka Michnová začala v první třídě učit mou dceru. Jako učitelka matematiky pro 2. stupeň jsem přece věděla, jak se matematika učí a velice přesně jsem věděla, že rozhodně ne tak, jak to předvádí učitelka mé dcery. Naše Ráďa totiž byla mezi žáky pilotní třídy, kterou Jitka vedla. Vůbec se mi nelíbilo, co se v té třídě děje. Zlom u mě nastal ve chvíli, kdy jsem se doma připravovala na osmáky a naše Ráďa, ač ve čtvrté třídě, mi všechny připravené úlohy vyřešila. Celá věc mě začala zajímat. Následovalo několik let, kdy jsme s Jitkou diskutovaly o matematice všude, kde se jen dalo. Na dozorech, v šatnách, u ní doma, u mě doma apod. Nezůstávalo jen u diskusí, řadu věcí jsem zkoušela se svými žáky.

Jitka mezitím odvedla pilotní třídu, která jen tak mimochodem uspěla v matematické olympiádě, Pythagoriádě, Logické olympiádě, Cvrčky a Klokánky nevyjímaje. I v mých hodinách začalo docházet ke změnám. Matematika začala děti bavit. Dokázaly řešit pro mě nečekané, přicházet na nové řešitelské postupy, věcně argumentovat, ba dokonce úlohy tvořit, přesně definovat zadání, spolupracovat a pouštět se do opravdu nadstandardních výzev. A co víc, i slabí žáci si přicházeli na své a posouvali se dál. Když následně přišla nabídka pilotovat učebnice pro 2. stupeň, nezaváhala jsem. Dnes jsem již metodě propadla zcela. Mám proučený celý druhý stupeň a vím, že o své žáky nemusím mít dál obavy. Učit jinak už bych nechtěla ani neuměla. Není snad tento příběh spolehlivá reklama?

• ředitelka ZŠ Huslenky
• praxe 35 let
• lektorka řady vzdělávacích akcí, včetně několika letních škol
• certifikovaný lektor Hejného metody pro ZŠ i MŠ

medailon:

Moje profesní cesta byla v roce 1990 velmi silně ovlivněna waldorfskou pedagogikou. Uvědomila jsme si, že přes všechna studia, na prvním místě by měl učitel mít především dítě a jeho potřeby. Inspirovaná Waldorfy, šla jsem svou vlastní cestou, kterou jsem mohla rozvinout především jako ředitelka ZŠ v Huslenkách, okres Vsetín. Společně s kolegyněmi jsme s nástupem nových porevolučních směrů a myšlenek stále více inklinovaly ke konstruktivistické pedagogice. Do této mozaiky logicky zapadly zprávy o Hejného metodě. Začala jsem vyvíjet snahu dozvědět se více, až k nám za pár týdnů přijela Jitka Michnová, aby nás o víkendu zasvětila do metody. Bylo to osudové setkání, které nás všechny spojilo pro dobrou věc. Jitka nám všem dodala odvahu, i pomáhala překonat dobu plnou nejistoty při zavádění metody ve škole. Stejnou oporu jsme našly i přímo u pana profesora Hejného, který k nám do Huslenek nejednou zavítal.

Soustavně jsme se dál vzdělávaly, potkávaly další lidi, jako např. Evu Bomerovou. Zkušenou učitelku, vzbuzující respekt pro odborné i praktické znalosti. Ve třídách jsme v úžasu sledovaly, co všechno se může dít, dáme – li dítěti důvěru. Pravda, i naše škola čelila tlakům okolí, a ne vždy se vše zcela dařilo. Jako ředitelka školy jsem stávala před náročnými rozhodnutími. Přesto mi to celé dávalo a dává smysl. Ve třídách se totiž odehrála neuvěřitelná proměna, která krásně koresponduje s mým původním přesvědčením. A sice,  že dítě a jeho potřeby by ve škole měly být na prvním místě! Jsem ráda, že v Huslenkách se nám to daří a věřím, že se tomu může dít i jinde.

• učitelka na ZŠ Ing. M. Plesingera - Božinova Neratovice
• praxe 13 let v MŠ, 19 let na ZŠ
• lektorka řady vzdělávacích akcí, včetně několika letních škol
• zkušenosti s prací s dětmi předškolního i mladšího školního věku

medailon:

Moje první setkání s Hejného metodou začalo na vysoké škole. Právě zde, při studiích na PedF UK v Praze jsem se setkala s prof. Milanem Hejným, jehož pojetí matematiky mne silně ovlivnilo. Zároveň se mnou studovala Jitka Michnová, která se později stala mou kamarádkou a posléze i kolegyní na ZŠ Ing. M. Plesingera - Božinova v Neratovicích. Když mi život přichystal stěhování, byly díky Jitce Neratovice jasná volba. Chtěla jsem být blízko metodě. Psal se rok 2009 a já hned po nástupu zjistila, že Jitka se svou novinkou nemá na škole jednoduchou pozici. Bez zaváhání jsem byla ihned připravena být její oporou. Ukázalo se, že jsme se potřebovaly vzájemně. Jitka mě ve snaze šířit metodu dál, já Jitku ve snaze dobře metodu učit.

Učila jsem prvňáky a byla to skvělá třída. Když na mě přišly nějaké pochybnosti, a že opravdu byly, šla jsem za Jitkou a ta mne vždy uklidnila. Ve druhém ročníku, když jsme s dětmi psaly „Cvrčka“, byla náhle většina dětí ve třídě nad průměrem republiky. Úspěšnost této třídy pokračovala v dalších ročnících v různých soutěžích. Od třetí třídy je však učila Jitka a já jsme nechtěla uvěřit tomu, že mám na těchto výsledcích nějaký významný podíl, i když mě o tom Jitka ujišťovala. Mě však přesvědčila až další parta, kterou jsem učila od první třídy po pátou. Myšlení dětí, spolupráce, jejich argumentace, dobrý kolektiv, výsledky v matematických soutěžích, dokonce i úspěch TIMSSech, vše u mě vedlo k nadšení z práce a myšlence, že děti jsou skvělé. Nyní mám další třídu. A i když to ještě nejde změřit, už vím, že jsou skvělí!

• učitelka na ZŠ Ratibořická, Praha 9
• praxe 20 let
• lektorka řady vzdělávacích akcí, včetně několika letních škol
• zkušenosti s výukou matematiky na 1. i 2. stupni ZŠ

medailon:

K učitelství jsem se dostala trochu oklikou. Od začátku mě ale lákaly jakékoliv alternativy. Mou velkou inspirací byl Vláďa Halík, který svou soukromou školou ukazuje, co je na vyučování nejdůležitější – tedy umožnit dětem, aby našly svou cestu životem. Když jsem na vysoké škole potkala prof. Milana Hejného, bylo to setkání s člověkem velmi podobného smýšlení.

Daleko důležitější ale bylo znovuprobuzené nadšení pro matematiku v okamžiku, kdy jsem se setkala s jeho učební metodou. A já, která se v matematice vždy cítila jistá, jsem pochopila, kolik věcí umím, ale nerozumím jim. Jitka Michnová byla mou spolužačkou na vysoké škole. Málokdo věří tomu, že mě zpočátku od metody držela zpět: „Počkej, až si na nové škole po mateřské zvykneš.“ Po dvou letech už jsem se odradit nenechala. Semináře a školení mi nestačily, musela jsem svět plný AHA začít prožívat i s dětmi. A pohybuji se v něm dodnes. Absolvovala jsem lektorský kurz a postupně jsem se o své zkušenosti začala dělit. Moji první žáci vedení Hejného metodou dokazují, že se v matematice dobře orientují. Současní mě pak takřka denně přesvědčují, že trpělivost a objevování jsou ve výuce ne vždy lehkou, ale správnou cestou. Těší mě jejich výsledky v matematických soutěžích nebo srovnávacích testech. Na prvním místě ale držím myšlenku, že pokud učení baví učitele, baví i jeho žáky. A mě matematika baví.